Dvacatero pro rodiče:

• Nerozmazlujte mě. Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu – já vás jen zkouším.
• Nebojte se být přísní a pevní. Mám to raději – cítím se tak bezpečnější.
• Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
• Nedělejte ze mě menšího, než jsem. Nutí mě to, abych se choval jako „velký“.
• Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti. Daleko víc na mě zapůsobí, když si se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
• Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
• Nenechte se příliš z míry, když řeknu, že vás nemám rád/a. Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.
• Nechraňte mě před všemi následky mého jednání. Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
• Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. Dokážu se s nimi vyrovnat.
• Nesekýrujte mě. Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.
• Nedávejte ukvapené sliby. Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
• Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl. Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.
• Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu.
• Nebuďte nedůslední. To mě úplně mate.
• Neříkejte mi, že mě nemáte rádi. I když dělám příšerné věci.
• Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti. Pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.
• Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
• Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit. Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejším.
• Nezapomínejte, jak rychle dospívám. Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale prosím – snažte se.
• Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění. Ale to vám nemusím říkat, že ne?

Převzato ze situační analýzy Děti v České republice 1996, Český výbor pro UNICEF.